Postproces fotografií aneb Focení je jen začátek
V současné fotografii mají digitální úpravy svou nezastupitelnou roli. Kdo umí dokonale fotit, ale neumí fotografie dobře zpracovat, má mizivou šanci na prosazení své tvorby mezi konkurencí. Pokud Vás zajímá, jak počítačové úpravy řeším já nebo chcete vidět konkrétní ukázky fotografií před a po zpracování, čtěte dál.
Focení
Vše začíná focením. Kdo má čas a je zručným grafikem, dokáže i z hodně nepodařené fotky udělat použitelný obrázek. Když však máme k dispozici dobrý výchozí materiál, nejen že výsledek bude ještě lepší, ale práce bude řádově jednodušší. Vyfocení kvalitního snímku je základ. Výhodou je, pokud už při focení přemýšlíme o tom, jak budeme fotografii dále zpracovávat a snímek tomu přizpůsobíme.
Chcete-li fotografie seriózněji upravovat, pracovat s jejich barvami, retušovat atd., rozhodně lze doporučit zaznamenávat do formátu RAW, který na rozdíl od oblíbeného JPEG není zatížen kompresí a obsahuje všechna data pořízená fotoaparátem. JPEG je vhodný pro publikování hotových obrázků, RAW je vhodný pro další zpracování a JPEG z něj vytvoříme až na konci celého procesu.
Pokud jste focení do surového formátu RAW zkoušeli, jistě jste si všimli, že tyto fotky z počátku nejsou tak hezké jako při focení do JPEGu. Vysvětlení je jednoduché. RAW je připravený na to, že teprve bude zpracován, kdežto JPEG už je ve fotoaparátu zpracován tak, aby vypadal dobře a finálně. Ve fotoaparátu byl doostřen, barvy se dočkaly větších kontrastů, šum byl odstraněn apod. Tyto úpravy jsou samozřejmě kompromisní – těžko může procesor ve foťáku zvládnout tak rychle to, co výkonný počítač. Navíc tyto úpravy nemáme pod kontrolou.
Software a hardware
Existuje mnoho programů pro zpracování fotografií. Osobně využívám trojici Adobe Lightroom, Adobe Photoshop a Zoner Photo Studio. Každý z těchto programů je vhodný na něco jiného a dohromady tvoří velmi silný nástroj. Lightroom má sílu zejména v hromadném zpracování surových RAWů, Photoshop je skvělý nástroj na důkladné zpracování jednotlivých snímků a ZPS je nepostradatelný pomocník pro správu fotografií a finální úpravy jako je změna rozlišení, přejmenování, práce s Exif daty apod. Jestliže se zpracováním fotografií začínáte, dost možná si vystačíte se samotným ZPS, které s jistými kompromisy zvládne všechno potřebné.
Co se týká hardwaru, zpracování fotografií zvládnou i výkonově slabší počítače. Každá náročnější operace na nich však trvá déle než na výkonných konfiguracích a práce je tím pádem značně nekomfortní. Proto investice do výkonnějších strojů stojí za zvážení. V současnosti pracuji na notebooku Asus UX303 s procesorem Intel Core i7-5500U a grafikou NVIDIA GeForce 940M. Výkonově tato konfigurace bohatě stačí na vše, co od ní při zpracování fotografií požaduji. K notebooku samozřejmě připojuji velký monitor. Výběr monitoru a jeho nastavení je nesmírně důležité. Pokud totiž zobrazuje barvy zkresleně, vámi vytvořené fotografie budou na správně zobrazujících displejích vypadat jinak! Vedle myši využívám při zpracování fotek velmi často i grafický tablet. Zejména při práci ve Photoshopu je velmi užitečný a otevírá nové možnosti. Většina úprav se ale dá dělat dobře i obyčejnou myší.
Proces zpracování
Po nafocení fotografie zkopíruji do počítače a v Zoner Photo Studiu je protřídím. ZPS se mi pro tento účel osvědčilo jako nejsvižnější a nejpříjemnější řešení. Fotografie určené pro další zpracování pak naimportuji do programu Adobe Lightroom.
V Lightroomu provedu základní úpravy jako je ořez, jednoduché úpravy expozice a barev, odstranění šumu, základní zostření a jiné. Úpravy aplikuji buď na celou plochu snímku, nebo jen na vybranou oblast. Velmi dobře lze v tomto programu pracovat hromadně s velkým množstvím fotek, např. pokud potřebuji upravit desítky velmi podobných fotek z plesu, nemusím každou zpracovávat zvlášť. Z Lightroomu se fotografie s aplikovanými úpravami vyexportují co cílového formátu, kterým je v mém případě buď finální JPEG nebo 16bitový TIFF, jež je podobně jako RAW vhodný k dalšímu zpracování.
Pokud jsem si vyexportoval fotografii do formátu TIFF, budu se jí následně individuálně věnovat ještě ve Photoshopu. V tomto programu je nepřeberné množství nástrojů a možností. Logická a předem promyšlená práce s vrstvami a maskami je klíčem k úspěšné a efektivní práci. Složitější práce se může skládat z desítek vrstev, které se specificky překrývají a dohromady vytvářejí kýženou fotografii. Začínat se musí nejhrubšími úpravami, mezi které bych zařadil například korekce postavy (zvětšení poprsí, srovnání nahrbených zad) nebo odstranění rušivých objektů (odstranění odpadkového koše v pozadí, pupínků na čele). Pokračovat lze vyhlazením pokožky, precizními lokálními úpravami expozice, barev či zostřování. Obvykle existuje mnoho metod, jak požadovaného efektu dosáhnout a je jen na nás, jakou se vydáme. Když mám ve Photoshopu hotovo, uložím obrázek do formátu JPEG.
Finální úpravy pak provedu v Zoner Photo Studiu. Může jít o poslední barevné úpravy, ale nejčastěji jen o změnu rozlišení, doplnění Exif informací, přejmenování, umístění vodoznaku nebo jiné drobnosti. Tyto věci samozřejmě jdou dělat i předchozími programy, ale ne tak jednoduše a rychle. Stejně tak ZPS dokáže do jisté míry zastoupit role Lightroomu a Photoshopu.
Zpracování jedné fotografie může podle náročnosti trvat minutu i hodiny. Po tomto procesu si doporučuji prohlédnout zpracovanou fotografii na různých displejích (notebook, telefon,…) a hlavně nepublikovat hned po dokončení úprav. Nechte ji aspoň den uležet. Když se na ni poté znovu podíváte, uvidíte ji z úplně jiného pohledu, objektivněji. Možná na ní najdete chyby, kterých jste si dříve nevšimli a při zbrklém publikování byste se za ně styděli. Sám se občas neuhlídám a pak toho lituji.
Je vůbec správné fotky upravovat?
Na tuto otázku mám jasnou odpověď. Záleží na situaci a účelu focení. Má-li fotka zobrazovat realitu, pak určitě není v pořádku, pokud z ní odstraníme předměty nebo výrazně zkreslíme tvary a velikosti. Jestliže nám ale jde o vytvoření hezkého obrázku, který nemusí mít s realitou moc společného, pak v tom nevidím problém. Snad jen může vyvstat otázka, zda se už nejedná víc o grafické dílo než o fotografii.
Jednoduché expoziční a barevné úpravy nejsou vyloučeny ani při zaznamenání reality. Vždyť i fotoaparát sám při převodu surových dat do zobrazitelného formátu provede jejich interpretaci, která už je jistou úpravou postihnuta.
Fotografická profese v době kinofilmů se možná bez výrazného postprocesu obešla. Dnešní fotografové už však tuto disciplínu musí brát jako nutnou součást příběhu každé své fotky.
10 bonusových fotografií před a po úpravě
doplněno 11. 11. 2016
