Proč nefotím zrcadlovkou
vloženo 23. 11. 2013
Kdo se už někdy aspoň trochu vrtal v mé fotografické práci, jistě si všiml, že poněkud vybočuji z řady fotografickou technikou, kterou používám. Od začátku fotím na tzv. CSC fotoaparáty, tedy kompakty s výměnnými objektivy, jak je tento typ foťáků často označován. I když k tomu slovu „kompakt“ by se slušelo doplnit, že ne každý CSC fotoaparát by se dal označit za rozměrově kompaktní. V tomto článku bych rád vysvětlil své důvody proč fotím bez zrcátka a jaké to má výhody i nevýhody.
Typický profesionální fotograf má zrcadlovku Canon nebo Nikon, vidět se snad dají i uživatelé Pentaxů a jiných zrcadlovek, ale je to minoritní a zmíněné dvě značky neuvěřitelným způsobem dominují. Neznám však žádného podobného fotografa, který by jako své hlavní tělo používal něco bez zrcátka. Tedy takto jsem to psal v roce 2013. Teď, o 2 roky později, když článek aktualizuji, již je takových fotografů více a jejich řady stále rostou. Troufám si říct, že je jen otázkou času, kdy standardní zrcadlovky budou těmito fotoaparáty převálcovány. Proč jsem se však touto cestou vydal už tehdy?
Nechtěl jsem být originální ani za každou cenu jít proti proudu. Pouze jsem se dřív jak k zrcadlovce dostal k CSC fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-G1. A protože to byl foťák poměrně dobrý (a nutno říct, že i revoluční), focení mě díky němu ještě více nadchlo a pořídil jsem si řadu příslušenství, včetně drahých objektivů, které používám dodnes. Nemohl jsem si sice dovolit fotit za šera jako uživatelé plnoformátových Canonů a Nikonů, ale za dobrých světelných podmínek fotky nebyly vůbec špatné. Když jsem si později pořizoval novější těla, zůstal jsem věrný platformě micro 4/3, na kterou jsem již měl kompatibilní objektivy a další příslušenství.
Brzy se mi zachtělo zkusit i video, což původní Panasonic G1 ještě neuměl. Pořídil jsem si tedy jeho nástupce, Panasonic Lumix DMC-G2. Po fotografické stránce to nebylo až takové zlepšení, ale tento fotoaparát už video natáčet uměl, a ne úplně špatné. Toto tělo se mnou procestovalo mnoho zajímavých míst nejen v naší republice a fotky, které jsem jím dělal, vždy sklízely úspěch a dodnes jich mnoho zdobí mé portfolio. Protože technika se stále vyvíjí a člověk má nutkání zkoušet nové věci, pořídil jsem si vedle Panasonicu G2 ještě špičkový Panasonic Lumix DMC-GH3 a Panasonic G2 si ponechal jako záložní nebo sekundární foťák (později jej pak nahradil novější Panasonic G3). Panasonic GH3 je fotoaparát, který i přes svůj poměrně malý čip (v porovnání s plnoformátovými zrcadlovkami) dokáže fotit na vysoké úrovni i v horších světelných podmínkách. Video navíc umí v takové kvalitě, že jej používá nejeden profesionální filmař místo standardní kamery. Ostatně produktová řada Panasonicu nesoucí v sobě písmenko „H“ je k natáčení uzpůsobená.
Podívejme se na to, jaké mají tyto foťáky oprati standardním zrcadlovkám výhody. V první řadě bych asi vypíchl jejich kompaktnost, a to i kompaktnost jejich objektivů. Váha takovéto sestavy může být i několikrát lehčí než hmotnost sestavy se zrcadlovkou mající stejné parametry a často i výsledky. Menší čip lze z jednoho úhlu pohledu také brán za výhodu. Zvyšuje totiž tzv. crop faktor. V praxi to znamená, že čím menší čip, tím delší výsledná ohnisková vzdálenost a tedy i přiblížení. Při focení divoce žijících zvířat tedy může být výhodnější vzít si ke stejnému objektivu fotoaparát s malým čipem, jelikož dosáhnete většího přiblížení. Když potřebujete mít objekt na fotce ostrý, u zrcadlovky s velkým čipem obvykle musíte clonit. U CSC fotoaparátu s menším čipem můžete fotit na nejnižší clonové číslo a použít tak kratší čas nebo nižší citlivost ISO. Výhodou systémových kompaktů je obvykle i velmi kvalitní video a moderní technologie, které výrobci standardních zrcadlovek implementují jen zřídka.
Abych byl objektivní, musím upozornit i na řadu slabin, které CSC fotoaparáty oproti zrcadlovkám mívají. Kompaktnost většinou bývá na úkor množství hardwarových ovládacích prvků, bez kterých se fotograf těžko obejde. Díky nim je totiž schopen svůj přístroj rychle ovládat. Jsou samozřejmě výjimky zastoupené například Panasonicem GH3, Olympusem OM-D E-M1 a ani Panasonic G2 na tom není co do počtu ovládacích prvků úplně špatně. Jsou to ale spíše výjimky. Další a asi nejzjevnější slabinou je onen menší čip, díky kterému je obvykle vyšší hladina šumu při zvýšené citlivosti ISO. Naštěstí se s tím výrobci těchto fotoaparátů statečně perou. S čím se ovšem prát nejde je hloubka ostrosti, s níž se u malých čipů hůře pracuje. To považuji za největší nevýhodu systémových kompaktů. Ale pozor, už existuje i několik systémových kompaktů s velkým čipem. Je to však minoritní jev. Dále chybí optický hledáček, který je závislý na přítomnosti zrcátka. Nahrazen však bývá kvalitním elektronickým ekvivalentem, ten má také své výhody.
Abych to shrnul, cílem článku určitě není někoho přesvědčovat, že CSC fotoaparáty jsou lepší než zrcadlovky nebo naopak. Spíše jsem chtěl poukázat na to, že oběma technologiemi lze fotit na vyšší, říkejme třeba „profesionální“, úrovni. Systémové kompakty mají svá specifika, která když člověk zná a dokáže využít, dává mu to výhodu. Co jsem chtěl článkem hlavně říct je, že nezáleží tolik na použité technice jako spíše na tom, jak dobře ji dokážete ovládat a využívat její přednosti. No a potom světlo, nápad, postproces a tak dále, ale o tom článek není.
Vše, co já od foťáku požaduji, mi mé současné „nádobíčko“ dokáže poskytnout a nemám potřebu ani uvažovat o přechodu na zrcadlovky.