Zimní Island: road trip (nejen) za polární září
vloženo 24. 3. 2018
Je v posledních letech jednou z nejpopulárnějších destinací pro fotografy i turisty obecně. Přestože se mi osobně příčí slepé následování trendů a davů, shodou více okolností jsem se na něj v únoru letošního roku vypravil. Jaký je Island v nejtvrdší části zimy? Jak obtížně se fotí polární záře a co při jeho návštěvě nepodcenit? Čtěte v tomto článku.
Island je ostrovní stát na cestě mezi Evropou a Grónskem. Leží těsně pod polárním kruhem, takže je tu citelnější rozdíl mezi délkou dne během léta a zimy než u nás. V prosinci je den dlouhý jen okolo 4 hodin, zatímco v červnu až 22 hodin. Většina cestovatelů a turistů vyráží na Island v létě. Místní obyvatelé tu jsou na turisty připravení, disponují spoustou autopůjčoven, ubytovacích zařízení i parkovišť u nejznámějších míst.
Dobrodružný únorový road trip
Nápad jet na Island a navíc v únoru vlastně nebyl můj. To mi takhle volal kamarád a kolega Filip, zda se nechci připojit k jejich výpravě. Lákavá představa v zimě utéct od všech povinností a navíc nemuset nic plánovat! Výprava nakonec nevyšla, ale když už jsem investoval nadšení do přemýšlení o takové cestě, vytipoval jsem jiný únorový termín, posbíral sedm zájemců, abychom naplnili dvě auta, a začalo se plánovat. Focení maturitních plesů jsem na ten termín s lítostí odmítal, od 14. do 21. února mám totiž dovolenou!
Celkem nás tedy bylo osm, někdo z mého bakalářského studia, jiný z magisterského, dalšího jsem potkal při focení očí, kamarádka letěla z Dánska atd…. a všichni dohromady utvořili skvělou partu! Fotografové jsme byli ve výpravě dva, já a Lukáš, před jehož uměleckými fine-artovými fotografiemi musím hluboce smeknout.
Dopředu jsme měli zamluvená dvě terénní auta (oboje Dacia Duster 4×4) a ubytování na čtyřech místech po obvodu ostrova, všechna přes Airbnb. Plán byl ambiciózní: objet za pouhý týden Island kolem dokola, převážně po tzv. Ring road, která by měla být i v únoru spolehlivě průjezdná.
Cestování autem
V zimních měsících asi není jiné alternativy než si půjčit auto. Kromě hlavního města je všude po Islandu standardem mít pneumatiky s kovovými hroty, které udrží vůz na silnici i když je pokryta ledem. A že ledem a sněhem bývají silnice pokryty velmi často, můžeme potvrdit. Pohlídejte si, abyste si skutečně půjčili auto, které je takovými pneumatikami vybaveno. Jeden vůz jsme si půjčovali od sympaťáka Lea, který nabízí svého Dustera přes službu Carrenters.is, což je takové místní Airbnb na auta. Leo nás dopředu informoval o počasí, co po našem příletu má panovat. Nic pozitivního. Hrozí zavřené silnice a obrovský vítr. Únor je prý na Islandu nejdrsnějším měsícem a „the weather is totally crazy“. Se zavřenými silnicemi jsme se setkali naštěstí jen první a poslední den. První den jsme to vyřešili dlouhou objížďkou a poslední den už jsme čekali na letišti, když prý uzavřeli silnice na celém Islandu. Sotva jsme v ten den zvládli odletět.
Mít terénní auto s pohonem všech kol je velká výhoda, ale drží-li se člověk na větších silnicích, dá se dobře cestovat i jakýmkoli jiným vozem, má-li v pneumatikách hroty. Nicméně obří terénní monstra na čtyřech kolech, jež tam lze potkat, dávají najevo, že menší cesty do vnitrozemí musejí být těžko schůdné snad i pěšky.
Celkem jsme najeli okolo 2700 km. Kilometry tou překrásnou krajinou utíkají snad ještě rychleji než dny zde strávené. Poslední poznámky k cestování autem: Nejezděte blízko za jinými vozy, čelní skla to tu kvůli kamínkům odnášejí jak na běžícím páse. A taky nepředjíždějte policajty, zastaví vás.
Počasí – Nelíbí se vám? Počkejte 5 minut.
Island není oblastí, kde by trvale panovaly kruté mrazy. Je tu vlastně o mnoho tepleji, než většina lidí čeká. Během našeho pobytu panovaly teploty hrubým odhadem od -15 °C do mírných plusových hodnot. Pocitová teplota však šla výrazně níž, foukal-li vítr.
Počasí bylo jak na houpačce. Chvíli sluníčko, chvíli zataženo, chvíli sněží, déšť, pak zase sluníčko. Je třeba být připraven na vše. Dobré oblečení udělá pobyt venku o mnoho příjemnějším. Kolikrát jsem vyběhl z auta fotit jen ve svetru, že se hned vrátím. Focení se samozřejmě protáhne a přes zmrzlé ruce už ani nemůžu ovládat foťák. Do krve popraskaná kůže na rukou mě provázela ještě týden po návratu domů. Při pohledu na tu pohádkovou krajinu to však člověka nepálí a i když je na kost zmrzlý, je tím pohledem tak nějak uspokojen a šťastný. A o tom Island přesně je.
Nicméně počasí tu nejspíš umí být o mnoho drsnější, než potkalo nás, a minimálně s rizikem zavřených silnic je nutno vždy počítat. To totiž dokáže s plány zamávat, máte-li ambice objet celý Island za týden a ubytování jsou dopředu domluvená na konkrétní noci. Jak jsme si sami málem vyzkoušeli, je užitečné počítat i s variantou, že domů neodletíte z důvodu bláznivého počasí v plánovaný den.
Liduprázdná krajina nebo davy turistů?
Od začátku jsem měl fobii z davů japonských turistů, co po desítkách až stovkách vyskáčou z autobusů a místo krásné nedotčené přírody bude „Václavák“. V zimě Island není tak trendy jako během léta, což mi dávalo jistou naději. Jak to bylo ve skutečnosti?
V turisticky nejoblíbenější jižní části ostrova bylo turistů i v zimě velké množství, obzvláště u turistických atrakcí v dojezdové vzdálenosti od hlavního města a letiště. U prvního většího vodopádu jsme kromě davů turistů potkali první a poslední placené parkoviště a jak jsme se vzdalovali, turistů ubývalo a přestal jsem mít ten nenáviděný pocit ovce, která jde ve frontě přes turniket, aby si mohla vyfotit kus přírody, stejně jako ten den tisíc turistů před ní i po ní, a uspokojena odchází zpět do autobusu vstříc další atrakci.
Silnice začaly být jen naše, žádný provoz. Krajina všude okolo nás jak z pohádky. Na jihu vše zasněžené, na severu sněhu ubývalo. Stejně jako počasí, i krajina se stále měnila, přestože působila nekonečným dojmem, když se člověk zahleděl do dáli. Slunce stále nízko. To dělá příjemnou hřejivou světelnou náladu – jako v Česku po východu a před západem Slunce. Atmosférické jevy, které jsou u nás vzácné, tu byly takřka na denní pořádku (např. polární záře nebo irizace oblaků). Vlny od moře byly větší, než jsem kde jinde viděl. Chápu, proč si Island cestovatelé tolik oblíbili.
Abych to shrnul, vyhnete-li se nejprovařenějším lokalitám, lze si Island užít bez turistů. V létě bude nejspíš třeba vyrazit více do vnitrozemí.
Fotografování na Islandu – jaké si vzít vybavení?
Z fotek, jež jsem si domů přivezl, až tak nadšený nejsem. Ve skutečnosti to totiž celé působilo mnohem impozantněji, než jak fotografie dokáží zprostředkovat. Ale to mi nevadí. Vlastně jsem do focení ani nedal tolik energie a víc jsem si Island užíval na pohled než skrze foťák. Dost možná to souviselo i s tím, jak je člověk vyčerpaný z náročného počasí a řízení.
Island je hlavně o krajinářské fotografii, takže široká ohniska, stativ a nejrůznější filtry nesmí ve výbavě chybět. Obzvlášť u všudypřítomných vodopádů dávají smysl šedé ND filtry, který dovolí použít dlouhé expozice i za silného denního světla. V této souvislosti musím poděkovat českému výrobci VFFoto, který mě na cestu vybavil sadou ND filtrů, díky nimž byly na fotkách obří vodopády skoro tak úchvatné jako ve skutečnosti!
Kromě krajiny se na Islandu dají fotit tuleni (teleobjektiv tedy také dává smysl). Ti se nám poštěstili jen jednou, a to v ledovcovém jezeře Jökulsárlón, což bylo jedno z nejkrásnějších míst našeho putování. Tam, kde turisté běžně zastavují, jsme nebyli, ale jezero je veliké a ať zastavíte kdekoli u jeho břehu, naskytne se ohromující podívaná. A třeba i zvědaví tuleni. Kdo ví, zda ten dav turistů z autobusů, který jsme viděli v dálce, nějaké tuleně vůbec viděl. Ve fjordech je možné zahlédnout i velryby. Zda se nám to z auta podařilo, si nejsme úplně jistí, ale něco velkého tmavého se v moři mihlo. Místní nabízejí jejich pozorování z lodí. Zahlédnout se dají i sobi, ale není jich tu mnoho. Zapomenout nesmím na všudypřítomné koně, které tu místní chovají ve velké a jsou velice fotogeničtí.
Co se na Islandu v zimě nesmí podcenit, je ochrana techniky proti vodě a vlhkosti. Pod vodopády je člověk během chvíle mokrý a jinde v krajině jej počasí též nešetří. U pobřeží vás snadno ošplouchne slaná voda z rozbouřeného moře. Kondenzace vodní páry při prudkých změnách teplot pro techniku také není příjemná. Více než doporučit mohu těla a objektivy s utěsněním vůči povětrnostním vlivům, v opačném případě je třeba dávat na techniku velký pozor. V nízkých teplotách mohou rychleji odcházet akumulátory, čili nepodceňte ani tuto skutečnost a zabalte si jich s sebou dostatečné množství.
Velký boom zažívají drony a zdejší vodopády, ledopády a zajímavé krajinné útvary jsou pro leteckou fotografii a video jako stvořené. Jen pozor na vítr a občasné zákazy.
Polární záře – kapitola sama pro sebe
Dosud jsem se v textu záměrně vyhýbal polární záři. Snažili jsme se na ni při plánování neupínat, abychom pak nebyli zklamaní, ale pro značnou část z nás to stejně bylo lákadlo číslo jedna. Island není tak severně, aby byla polární záře jistotou, což nám potvrdila i řada přátel, co tu v minulosti byla – málokdo ji spatřil. Jenže my tam na rozdíl od nich letíme v únoru a ne na podzim nebo na jaře jako oni. A to se v této souvislosti vyplatilo víc než královsky! Viděli jsme ji téměř každou noc. Jediným omezujícím prvkem byla oblačnost.
Zelené světlo na noční obloze jsme napjatě vyhlíželi už první noc. Nikdo z nás neměl s polární září velké zkušenosti, já ji nikdy předtím nespatřil a byla to jedna z věcí, které za život musím bezpodmínečně vidět. První zkušenost byla taková vlažná. Po dohadování, zda ten obláček na obloze je skutečně mírně nazelenalý nebo je to jen záře od města, jsme na místo namířili foťák a několikasekundová expozice vše objasnila. Je to jasně zelené. Poprvé „vidíme“ polární záři! Jak málo stačí k dětské radosti. Aurora borealis, těší nás.
Další dny se ukázalo, že polární záře umí být viditelná i pouhým okem. Dvakrát jsme ji zažili opravdu silnou. Při pohledu na tančící obrazce na obloze se mi ani nechtělo fotit. Jen zabořit kolena do zmrzlého sněhu a s otevřenou pusou pozorovat to fascinující představení. A co, že mrznou prsty? Tohle už se nemusí nikdy opakovat! Takové divadlo trvalo desítky sekund, nanejvýš minuty. Několik hodin před ním i po něm na obloze vidíte méně jasné a přesto rozpoznatelné zelené cosi. Jen se to sotva hýbe a nemá tak ostré obrysy jako při „vrcholné fázi“. Objevuje se to a skrývá různě po obloze, nad okolními kopci. Občas přijdou mraky a nevidíte nic, ani hvězdy. Je to jak s počasím.
Jak fotit polární záři?
Před odletem jsem studoval spousty webů a nenalezl jednoznačný návod. Protože neexistuje. Přesto se pokusím sepsat pár svých postřehů z této prvotní zkušenosti. Základ je stejný jako při focení hvězd. Musíte mít stativ, teplé oblečení a termosku s čajem.
Zapomeňte na velmi dlouhé expozice. Polární záře se hýbe a nejkrásnější na fotkách bývá, když má jasně rozpoznatelné obrysy. A to je ten největší oříšek. Potřebujete foťák s bravurním výkonem v oblasti zvládání šumu a velmi světelný objektiv. Fotit totiž musíte na vysoké citlivosti ISO a co nejkratší expoziční čas. Osvědčilo se mi nejít na delší expozice než je 10 sekund. Samozřejmě záleží na tom, jak rychle se záře hýbe. Pokaždé je taky jinak silná, má jiný tvar i velikost a proto musíte tyto poznámky brát s velkou rezervou a přizpůsobit se aktuálním podmínkám.
Nejvíce se mi líbily fotky focené širokým ohniskem. Přestože mé rybí okolo (7.5 mm) má světelnost pouze f/3.5, používal jsem jej nejčastěji. V kontextu širokého okolí a co největší části oblohy totiž tvary polární záře nejvíce vyniknou. Na delších ohniscích už to bylo pouze zelené beztvaré cosi. Objektivy se světelností až f/1.2 na tom nic nezměnily. Příště se musím dovybavit extrémně širokým objektivem s co nejlepší světelností. Musím přiznat, že vybavení na focení polární záře jsem tentokrát měl velmi podprůměrné. (pozn. autora: Koupím-li si v následujících týdnech fullframe, může za to Island a polární záře.)
Island nemusí být drahý
Velké téma při plánování byla finanční náročnost. Island je totiž jednou z nejdražších zemí světa, jak se z většiny zdrojů dovíte. Prozradím však, že to není tak horké a pokud člověk sežene levné letenky a ubytování, bude se pohybovat v příjemných částkách. Když jsem sečetl naši cenu za letenky, ubytování, půjčení aut, jejich provoz a jídlo, dostal jsem se na částku okolo 15 000 Kč na osobu. To není na týden dlouhý pobyt v tak drahé zemi vůbec špatné. I nejlevnější ubytovací příležitosti bývají velmi příjemné, vybavené, čisté a s internetovým připojením. Ubytování i půjčení aut je v zimním období citelně levnější než v hlavní turistické sezóně. Potraviny se dají ve zdejších supermarketech Bónus a Krónan zakoupit jen o trochu dráž než u nás, takže nemá smysl přehánět to s množstvím dovezeného jídla. Velmi drahé jsou naopak restaurace a nejspíše i další služby. Všude se dá platit kartou, hotovost není vůbec potřeba obstarávat.
Severské země byly vždy mou srdeční záležitostí a Island se mezi ně bezesporu řadí. Kdo miluje volnost, dechberoucí krajiny a má trochu dobrodružného ducha, ať neváhá a vyrazí, klidně uprostřed zimy. Slyšel jsem, že kdo se na Island jednou podívá, nepodívá se na něj pouze jednou. Chápu proč.
Na úplný závěr můžete zhlédnout krátké video z naší cesty: