Jak fotit portréty
vloženo 30. 11. 2013
Portrétní fotografie je jedna z nejjednodušších a také nejoblíbenějších fotografických disciplín. Všimněte si, kolik fotografů a fotografek se na portréty zaměřuje a když občas ukáží fotku z jiného oboru, je lepší to tiše přehlédnout. Focení portrétů není náročné dokonce ani finančně a dá se rychle naučit. Focení je to sice relativně jednoduché, o to větší práce však je se v té velké konkurenci prosadit a odlišit. V článku bychom se společně podívali, na co je dobré se při focení portrétů ve svých začátcích zaměřit, zejména pokud jde o fotografování v exteriéru.
Úplně na začátku je samozřejmě třeba zainvestovat a obstarat si vhodné technické vybavení. Mám pro vás však dobrou zprávu – pokud se chcete zabývat pouze a jedině portrétní fotografií, nevyjde vás to až tak draho. Na 90 % fotografií tohoto stylu stejně nejspíše použijete jediný portrétní objektiv. Jeho výběr je velice důležitý. Nejosvědčenější jsou pevná skla s pevnou ohniskovou vzdáleností okolo 50 mm a výbornou světelností, čili s co nejnižším minimálním clonovým číslem. Tyto objektivy nebývají nikterak drahé, i lepší modely seženete často do deseti tisíc korun. Základnější klidně i okolo tří tisíc a přitom výborně splní svůj účel. Já například nedám dopustit na svůj Olympus M.Zuiko 45 mm f/1.8. Stejně jako podobné portrétní objektivy, i tento by se dal nazvat „malý a šikovný“. Proč vlastně věnuji tolik prostoru objektivu a jeho parametrům? Jednoduše proto, že u portrétů je dobrým a osvědčeným zvykem pracovat s co nejnižší hloubkou ostrosti. Na fotce je pak výrazné pouze to, co fotograf chce.
Hloubka ostrosti se dá nahánět samozřejmě i jinými cestami než jen nízkým clonovým číslem. Dobře funguje například pravidlo, že čím blíže objektu stojíte a čím dál je pozadí, tím lépe objekt od pozadí odpíchnete. A když se vrátíme k vybavení, tak dobře napomáhají i delší ohniskové vzdálenosti (čím delší, tím menší hloubka ostrosti). Majitelé velkých čipů mají výhodu v tom, že platí také úměra s velikostí čipu – čím větší čip, tím menší hloubka ostrosti. Objektiv máme vyřešený, teď nám zbývá tělo. Na základní focení portrétů nepotřebujeme nic extra a v podstatě si vystačíme s čímkoli, na co se dá nasadit vhodný portrétní objektiv. Pochopitelně fotoaparáty s velikými a kvalitními čipy značně usnadní práci s hloubkou ostrosti a také práci v horších světelných podmínkách. Další vybavení, které se dá příležitostně používat, jsou odrazné desky pro změkčení stínů a prosvětlení obličeje, externí blesky, dálkové odpalovače k nim a podobně. O tom ale tento článek není. Obzvláště práce s blesky je opravdu výrazně obtížnější než to, o čem jsem se teď rozhodl psát. Zaměřme se na focení v dobrých světelných podmínkách, což u portrétů, které si sami vymýšlíme a konstruujeme, platí.
Dovolím si vrátit se ještě k myšlence ze začátku druhého odstavce, kde jsem teoretizoval o profilování se pouze portrétním fotografem, který neumí nic jiného. Osobně bych to nepovažoval za příliš šťastné řešení. Každý fotograf, který se vydá na profesionálnější dráhu, by měl být schopen trochu na úrovni fotit všechny běžnější styly, není to až tak složité. Většinou nejde jen o vybavení, ale spíše o to, jak člověk své vybavení zná, umí jej ovládat a využívat jeho předností. To by měla být charakteristika každého, kdo se považuje za fotografa. Nevyvracím nikomu to, že je rozdíl mezi zrcadlovkou s malým čipem za 10 tisíc a plnoformátovou zrcadlovkou, která stojí o jednu nulu víc. Pokud ale fotí dobrý fotograf tou levnější a tu druhou si vezme do ruky jeho babička, která cvaká na automat, měl by fotograf vyjít z klání vítězně. A žádné ale. To jsem odbočil, zpět k portrétům.
Vybavení bychom měli, teď se vrhněme na modelku – ve smyslu kde ji vezmeme. Pro začátek je dobré zkusit nějakou kamarádku. Pokud se potom modelky nebudou hlásit samy, existuje spousta způsobů, jak nějakou oslovit. Znáte například Fotopátračku? Jistě ano. Pokud plánujete fotky někde využít, například k vlastní propagaci na webu, je dobré sepsat při focení smlouvu o použití fotografií, abyste si s modelkou ujasnili, co smíte a nesmíte s fotkami dělat. Pořádek dělá přátele. Této smlouvě se obyčejně říká „model release“ a na internetu seženete spoustu vzorů. Dále je dobré zamyslet se nad výběrem místa a času. Důrazně bych doporučil začít s fotografováním venku, nejlépe když je pod mrakem. Světlo je pak nádherně měkké a rozptýlené a pro naše světelné objektivy je ho dostatek. Focení při sluníčku je taky skvělé, ale o trochu náročnější. Tvoří se totiž ostřejší stíny, což u portrétů nechceme. A pokud chceme sluníčko, pak jedině ranní nebo večerní. V poledne se nefotí. Když si s modelkou připravíte vícero šatů, nějaké doplňky typu sponky do vlasů nebo šátku či cokoli jiného pro oživení fotografií, je to jen dobře. Nikdo nechce mít sérii několika desítek velmi podobných fotek se stejným oblečením, že? Od věci není připravit si nějaké pózy nebo vzorové fotografie pro případ, že by během focení došly nápady.
Při focení na fotoaparátu doporučuji nastavit prioritu clony a držet clonové číslo na co nejnižších hodnotách (f/1.4-2.5). Snad jen u majitelů plnoformátových strojů se dá doporučit více přiclonit. Citlivost ISO je dobré držet velmi nízko, neboť světla je dost a fotky chceme mít co nejkvalitnější. S takto nastavenými parametry se dá při zamračené obloze fotit na expoziční časy dostatečné k udržení v ruce a někdy dokonce i ke zmrazení rychlého pohybu. K ostření využívejme pohodlí rychlého autofokusu, dle situace buď jednobodové ostření nebo přímo detekci tváře. V případě potřeby ručně pouze doostřujeme. Ruční ostření od nuly je pro tento účel příliš pomalé. Je zbytečné, aby modelka musela v jedné póze stát půl minuty, než si fotograf vše našteluje. Na druhou stranu může nastat situace, kdy je to potřeba a je dobré i tohle umět. Nemluvě o tom, že poslední dobou zažívají renesanci staré manuální objektivy, u kterých žádný autofokus nenajdeme.
A teď asi to nejdůležitější z celého článku. Ostřete na oči! Ano, oči jsou to hlavní gró každého portrétu, a to dokonce i v případě, že jsou zavřené. Nos i uši ať jsou mimo zónu ostrosti a oči nechť vyniknou. To je tajemství dobrých portrétů. Pochopitelně když bude na fotografii celá postava, je dobré mít v zóně ostrosti celý model a o to víc rozostřit pozadí. Výhodné je také mít obličej dostatečně světlý, aby na fotografii vynikl. Jak toho všeho dosáhnout, to už je věc fotografa i dané situace. Dokonce je tu možnost spoustu věcí dohánět až při postprocesu v počítači.
V portrétní fotografii je velice důležité umět fotky vhodně zpracovat v počítači. Fotky z foťáku jsou tu obvykle takovou surovinou, kterou musíte umět dobře upravit, abyste dostali kýžený výsledek. Kromě základních úprav expozice, barevnosti, kontrastu či vyvážení bílé je třeba nezapomínat na drobné i výraznější retuše, vyhlazování pleti, doostřování určitých partií a tak dále. U každého portrétu doporučuji doostřit oči a vyretušovat nedokonalosti pleti, které pro modelku nejsou nějak typické. Tedy mateřské znaménko nechat (nanejvýše znevýraznit), ale škrábanec na čele bez milosti vyretušovat. Pleť je navíc dobré celkově vyhladit. Ale pozor, všeho s mírou! Raději neretušovat vůbec než retuše přehnat. Pokud je modelem muž, pleť nevyhlazujeme, zde jsme rádi za hrubší rysy a jemnou pleť přenecháme ženám. Pokud oblečení nebo perspektiva fotky zkresluje, osobně se nebojím ani upravit postavu. Držím se však pravidla, že to model/ka nebo její přátelé nesmí poznat. Do výraznějších korekcí postavy bych se pustil až na přání. Pokud máme na pozadí rušivý objekt, opět můžeme sáhnout po retušovacích nástrojích. V tomto odstavci jsem napsal pouhý základ a možností, jak digitální fotografii „dokončit“, je nepřeberné množství. Zda k tomu použijete Photoshop, Zoner Photo Studio nebo jiný program, to záleží jen na vás. Důležitý je až výsledek.
Portrétní fotografie je širokým odvětvím a psát by o ni šlo mnohem déle. Využívat se dá sluníčka, protisvětla, externích blesků, fotit se dá také v interiéru, u fotografického pozadí, ne vždy musí být člověk na fotce sám (pak si fotograf musí hlídat, aby v zóně ostrosti byli všichni) a tak dále. Doufám, že jsem vás článkem nenudil a naopak jste si z něj něco odnesli. Tak s chutí do portrétů :-).